Přítel je ten, kterému když povíš: Někoho jsem zabil! Odpoví: Kde ho zakopem?

Moje první hodina tance

23. října 2010 v 20:47 | Katalina |  Moje tvorba
Moje první hodina tance


                      Prvního září jsem se posadila do třídy a definitivně si uvědomila , že to peklo už začalo. Byl konec léta po prvním ročníku a my jako zkušení mazáci, kteří nemají nic společného s těmi ustrašenými dušičkami z minulého roku, jsme zasedali do školních lavic. Byla jsem zpátky ráda, ale také jsem si uvědomila, že druhý ročník znamená o to víc učení, strachu o dobré známky a samozřejmě o nějakou tu pověst, protože nikdo nechtěl být jako mistr světa ve šťourání v nose Dundálek, nebo místní homosexuál Mašek, který chodil od hlavy až k patě v růžovém a nosil trvalou. Jedna nástraha mi ale zůstala skryta.
                      Asi tři týdny po začátku školy, přišla ředitelka s důležitým oznámením. Předstoupila před nás s výrazem nevýslovného štěstí, které měli pociťovat podle jejího názoru i všichni ostatní a oznámila nám, že sice taneční není povinné, ale jelikož je instruktorka a místní taneční nadšenec, by byla účast celé třídy vítaná. V tu chvíli si všichni v naší třídě uvědomili, že učást je nejen povinná ale kdyby někdo hodlal dezertovat z těchto takzvaných radovánek, mohl by očekávat nenávistné pohledy celého učitelského zboru s ředitelkou počínaje a atentáty na svoji osobu, ve formě nevyžádáného zkoušení. Od této chvíle se naše třída změnila na dva tábory. Přátelství mezi nimi sice panovalo ale oba se lišily v názorech na tuto akci. V první skupině se nacházely dívky plus homosexuál Mašek. Tato část třídy trávila se vyloženě nemohla dočkat a donekonečna probírali účesy, šaty a líčení na tento památný den. Ten zbytek, což jsem byla já a ostaní kluci , považoval taneční jen za nutné zlo, které se musí přetrpět s kamenou tváří a doufaje i s kouskem cti. Doma jsem měla strašáka ve formě pěti volánkových šíleností a boty s tak vysokým podpadkem, že jsem si připadala jako na chůdách. Ve snech mě strašily představy o tom, že se mi v důsledku nervozity neprokrví mozek a já podnu uprostřed sálu jako podťatá, nebo pošlapu svému partnerovi nohy tak, že do konce života bude zmrzačen.
                       I přez moje modlidby a přání nakonec nastal ten "den D". V šatech a mírnou závratí z podpadků jsem se dostavila na určené místo a připojila se k houfu spolužáků. Vešli jsme do sálu a má nervozita vyvrcholila. Posedali jsem si na určená místa, přetrpěli nadšený až budovatelský projev instruktorky a snažili se uklidnit své nervy. Pak byla vyhlášená pánská volenka. Čekala jsem na iniciativu známých kluků ale připlížil se ke mně malý mužíček, který mi sahal asi k ramenům a pronesl tu osudovou větu: " Smím prosit? " . Jmenoval se Petr a po vzámném představení jsme začali tančit. Ač jsem se snažila seč jsem mohla, Petr měl krátké, nožičky a jeden můj krok znamenal pro něj dva. V některých chvílích nebylo jasné kdo koho vede a proto jsem byla ráda když nastala výměna partnerů. Moje štěstí ale netrvalo dlouho,neboť jsem chytla spolužáka Maška.
Měli jsme tancovat v těsném obětí ale pro nás oba to byl nadlický výkon. Z tohoto důvodu mezi námi vznikla dvaceticentimetrová mezera . Instruktorka kolem nás kroužila jako sup kolem mršiny, a v nestřežených okamžicích na nás křičela : " K sobě mládeži, k sobě !". Obou se nám ulevilo když to mučení skončilo, a já už si říkala co jsem komu udělala. Smířila jsem se stím že když to půjde takovým tempem, budu tančit s někým, kdo má jenom jednu nohu. Všechno se ale změnilo. Můj další partner se jmenoval Ondra a jelikož chodil už druhým rokem šlo mu to skvěle. Mě se pletla jedna lévá noha s pravou a neustále jsem mu šlapala na nohy. To mu sice nevadilo ale postupem času už začal být jeho krok méně pružný a když jsme skončili krapet kulhal.
                        Domů jsem došla s krapet pošramoceným sebevědomím a s bolavýma nohama. Další lekce se to zlepšilo a nakonci tanečních už jsem uměla celkem slušně tancovat. Každopádně na svoji premiéru nikdy nezapomenu.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 pixer pixer | 23. března 2011 v 19:25 | Reagovat

Píše se objetí ...

2 alexandra alexandra | 12. srpna 2013 v 23:43 | Reagovat

ahoj, a můžu se zeptat...já teď teprve pujdu...Já myslela že po celou dobu je jen jedenpartner...Nebo jak to vše probíhá prosím?

3 ZdenekV ZdenekV | E-mail | 17. ledna 2017 v 15:25 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na katalinesblog.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama